Nejnovější zákony a vyhlášky z elektronické Sbírky zákonů
10. listopadu v 13:34
Nejpřesnější číslo nové sbírky je dvacet. Tolik mimořádných pracovních víz dostane měsíčně Bosna a Hercegovina, tolik Gruzie, tolik Moldavsko a tolik Severní Makedonie — nařízení vlády č. 212/2026 rozdělilo svět na čtyři země s dvacítkou a jednu s číslem 125. Ukrajina tedy dostává víc než všechny ostatní dohromady, a v lednu se kvóta výjimečně zvedá o deset. Kvóty míří do zemědělství a lesnictví, tedy do odvětví, kde se o každé ruce vedou vášnivé řeči o nedostatku pracovníků. Dvacet lidí na stát a měsíc je v tom kontextu dojemná jednotka: ne řešení, ale kapátko, u něhož kdosi pečlivě dbá, aby z něj neukápl dvacátý první.
Stejná vláda vydala i nařízení č. 216/2026, které upravuje pravidla pro podávání žádostí o krátkodobá víza pro Bělorusy a reaguje na potřeby ukrajinských občanů v souvislosti s válkou. Slovo „krátkodobé“ je tu nejpozoruhodnější. Konflikt, na nějž předpis reaguje, běží už řadu let, zatímco vízum zůstává krátkodobé a opatření dočasné. Česká správa tím vytvořila zvláštní druh času: provizorium, které se nikdy nestane stavem, protože by k tomu bylo třeba přiznat, že trvá.
Policisté dostanou nové služební průkazy. Vyhláška č. 214/2026 stanoví vzory průkazů pro příslušníky i zaměstnance a upravuje vnější označení — tedy to, podle čeho má občan v ulici poznat, kdo před ním stojí a s jakým oprávněním. Má to svůj věcný smysl: nejasné označení je v demokracii problém, ne detail. Jen je trochu melancholické, že v době, kdy policie zápasí s podstavy a tabulkovými platy, je nejrychleji splněnou potřebou nová podoba plastové kartičky. Identita se obnovuje snáz než personální stav.
Mnohem důležitější a mnohem tišší je sdělení ministerstva zahraničí č. 213/2026 o platnosti rámcové smlouvy se Slovenskem o přeshraniční spolupráci zdravotnické záchranné služby. Na pohraničí to roky fungovalo na dobré slovo, na známost dispečerů, na zdravý rozum posádky, která jela k nehodě za hranicí, protože byla blíž. Teď má ten zdravý rozum konečně papír. Je to jeden z mála předpisů, o němž lze bez ironie říct, že možná někomu zachrání život: sanitka, která nemusí čekat, kudy přesně běží katastrální hranice, je lepší sanitka.
Český statistický úřad vyhláškou č. 209/2026 stanovil program statistických zjišťování na rok 2027. To je ten dokument, který firmám a institucím říká, co všechno budou příští rok vyplňovat a pod jakou sankcí. Statistika je přitom veřejný statek — bez ní nevíme nic o inflaci, zaměstnanosti ani o tom, kolik lidí chybí právě v tom zemědělství, které zachraňujeme po dvaceti vízech měsíčně. Jen by bylo poctivé číst program s vědomím, že každý jeho řádek je někde v účetní kanceláři hodina práce.
A pak jsou předpisy, které mají literární hodnotu. Nařízení č. 211/2026 od 1. ledna 2027 upravuje výpočet poplatků za využívání rádiových kmitočtů a stanoví, že poplatek za dobu kratší než měsíc činí jednu dvanáctinu ročního poplatku. Ano, stát ve Sbírce zákonů právně závazně sdělil, že měsíc je dvanáctina roku. Právník vám vysvětlí, že bez takové normy by se o to někdo soudil, a bude mít pravdu. Čtenář přesto zůstane stát v tiché úctě před civilizací, která si musela napsat, kolik má rok měsíců.
Nejupřímnější dokument sbírky je ale nařízení č. 208/2026 Ruší Cenu za kvalitu ve státní správě udělovanou Úřadem vlády a oceňování nechává na ministerstvu vnitra. Cena se neruší proto, že by nebylo co oceňovat — alespoň doufejme. Zbývá tedy vysvětlení elegantnější: kvalita ve státní správě je jev tak vzácný, že si nezaslouží soutěž, nýbrž záchranný program. A to už by bylo na zákon, o kterém by se hlasovalo.